Popis
Arsenál v Benátkách je starý komplex loděnic na východním okraji města, ve čtvrti Castello. Za třemi kilometry cimbuřím zakončených zdí z červených cihel stavěla Republika své lodě: v nejlepších dobách tu pracovalo až šestnáct tisíc lidí.
Celek zabírá 48 hektarů, asi 15 % starého města. Byl jedním z prvních skutečných průmyslových komplexů v Evropě: lodě se tu sériově montovaly už v šestnáctém století. Zhruba čtvrtinu komplexu dnes zaujímají výstavy současného umění Bienále a jinou část námořnictvo s Museo storico navale.
Od města se vchází Porta di Terra z roku 1460, jednou z prvních renesančních staveb v Benátkách: vypadá jako římský vítězný oblouk. Před ní stojí čtyři kamenní lvi, přivezení sem roku 1687, z nichž jeden pochází z Délu.
Na zdi napravo od portálu připomíná busta Danta návštěvu básníka v Benátkách v roce 1321.
Corderie, lanárny, zabírají jižní stranu: velmi dlouhá budova postavená roku 1303 a přestavěná koncem šestnáctého století podle návrhu Antonia da Ponte. Vyrábělo se tu lano pro celé loďstvo: měří 317 metrů a dvě řady sloupů dělí interiér na tři lodě. Patří k nejpoužívanějším místům Bienále.
Gaggiandre jsou dvě velké zastřešené haly nad vodou z let 1568–1573, kde odpočívaly veslové galéry. Okolo jsou doky, vnitřní kanály, kde se lodě vybavovaly jedna po druhé: Darsena Vecchia, Grande a Galeazze. Gaggiandre se připisují Jacopu Sansovinovi.
Mezi devatenáctým a dvacátým stoletím se Arsenál zaplnil jeřáby: hydraulický Armstrongův jeřáb o nosnosti 160 tun, v provozu od roku 1885, vypráví o poslední průmyslové fázi.
Pro Bienále slouží také Teatro alle Tese a Giardino delle Vergini; v Sale d'Armi, jedné z nejstarších částí, se vystavuje současné umění.
Dělníci se jmenovali arsenalotti a komplex obklopovala aura tajemství. Pracovali v sekvenci, ze standardních dílů: montážní linka dávno před montážními linkami. Dřevo přicházelo z lesů, konopí na lana z ústí Donu, od Azovského moře.
Z těchto loděnic vyplouvaly galéry a poté galeasy, zvětšené a děly ozbrojené verze, které hrály roli v bitvě u Lepanta roku 1571. Uchovávala se tu i Bucintoro, reprezentační loď dóžete. Mistři byli tak vyhledávaní, že car Petr I. sáhl po benátských mistrech pro své galéry.
S pádem Republiky se všechno změnilo. V roce 1797 byla poslední Bucintoro rozebrána a spálena, aby se získalo zlato. Arsenál však pracoval dál ještě sedm století, vždy jako loděnice.
Nenechte si ujít
• Porta di Terra.
• Corderie.
• Gaggiandre.
Víte, že…?
• Slovo „arsenál“ pochází z arabštiny, „dům průmyslu“, a vzniklo právě pro tuto loděnici: Dante ji v Pekle nazývá „arzanà“.
• Jeden z lvů před branou má na bocích runové nápisy.
Celek zabírá 48 hektarů, asi 15 % starého města. Byl jedním z prvních skutečných průmyslových komplexů v Evropě: lodě se tu sériově montovaly už v šestnáctém století. Zhruba čtvrtinu komplexu dnes zaujímají výstavy současného umění Bienále a jinou část námořnictvo s Museo storico navale.
Od města se vchází Porta di Terra z roku 1460, jednou z prvních renesančních staveb v Benátkách: vypadá jako římský vítězný oblouk. Před ní stojí čtyři kamenní lvi, přivezení sem roku 1687, z nichž jeden pochází z Délu.
Na zdi napravo od portálu připomíná busta Danta návštěvu básníka v Benátkách v roce 1321.
Corderie, lanárny, zabírají jižní stranu: velmi dlouhá budova postavená roku 1303 a přestavěná koncem šestnáctého století podle návrhu Antonia da Ponte. Vyrábělo se tu lano pro celé loďstvo: měří 317 metrů a dvě řady sloupů dělí interiér na tři lodě. Patří k nejpoužívanějším místům Bienále.
Gaggiandre jsou dvě velké zastřešené haly nad vodou z let 1568–1573, kde odpočívaly veslové galéry. Okolo jsou doky, vnitřní kanály, kde se lodě vybavovaly jedna po druhé: Darsena Vecchia, Grande a Galeazze. Gaggiandre se připisují Jacopu Sansovinovi.
Mezi devatenáctým a dvacátým stoletím se Arsenál zaplnil jeřáby: hydraulický Armstrongův jeřáb o nosnosti 160 tun, v provozu od roku 1885, vypráví o poslední průmyslové fázi.
Pro Bienále slouží také Teatro alle Tese a Giardino delle Vergini; v Sale d'Armi, jedné z nejstarších částí, se vystavuje současné umění.
Dělníci se jmenovali arsenalotti a komplex obklopovala aura tajemství. Pracovali v sekvenci, ze standardních dílů: montážní linka dávno před montážními linkami. Dřevo přicházelo z lesů, konopí na lana z ústí Donu, od Azovského moře.
Z těchto loděnic vyplouvaly galéry a poté galeasy, zvětšené a děly ozbrojené verze, které hrály roli v bitvě u Lepanta roku 1571. Uchovávala se tu i Bucintoro, reprezentační loď dóžete. Mistři byli tak vyhledávaní, že car Petr I. sáhl po benátských mistrech pro své galéry.
S pádem Republiky se všechno změnilo. V roce 1797 byla poslední Bucintoro rozebrána a spálena, aby se získalo zlato. Arsenál však pracoval dál ještě sedm století, vždy jako loděnice.
Nenechte si ujít
• Porta di Terra.
• Corderie.
• Gaggiandre.
Víte, že…?
• Slovo „arsenál“ pochází z arabštiny, „dům průmyslu“, a vzniklo právě pro tuto loděnici: Dante ji v Pekle nazývá „arzanà“.
• Jeden z lvů před branou má na bocích runové nápisy.